Historie

 Začátky nejen pražského porodnictví, alespoň co se týče nemocničního zařízení tak jak tomu rozumíme dnes, nebyly vůbec snadné. A to i když v roce 1784 nařídil Josef II., aby část těchto ústavů byla vydržována ze státních prostředků. Ve stejném roce pak císař daroval budovu čp. 447 u kostela sv. Apolináře na Novém Městě pražském pro zřízení nové státní porodnice a nalezince. Postupně se zdejší poměry, včetně prostorových, staly takřka neudržitelnými.

Počátkem druhé poloviny 19. Století se tedy potřeba porodnického ústavu jevila jako velmi aktuální. Stavbu Zemské porodnice inicioval hrabě František Thun-Hohejnštejn. Jako stavební parcela bylo vybráno místo, kde se odedávna říká Na Větrově, částečně v tehdejší Herzově zahradě a také tam, kde stál dříve dům U Herodese.
Vypracováním projektu byl pověřen český architekt Josef Hlávka (1831-1908). Ten nejdříve prostudoval dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví a to z důvodu, aby projekt a následná realizace co nejlépe vyhovovaly svému účelu.
Poté se rozhodl pro čtvercový půdorys objektu se čtyřkřídlým jádrem a s obdélným vnitřním nádvořím. V hlavním průčelí, které je obrácené do ulice Viničné, jsou tři rizality, střední z nich je rozšířen o polygonální arkýř kaple. K podélným křídlům pak přiléhají kolmo dvě trojice bočních křídel. Ta jsou řešena jako dvojtrakt a jejich pokoje, představující lůžkovou část, jsou orientovány k jihu.
Dodnes je tato stavba pokládána za jeden z nejzdařilejších novogotických objektů u nás a experti na nemocniční stavby, architekti i historici lékařství obdivují důmyslné řešení budovy z hlediska jejího účelu. Jedenáct relativně samostatných traktů je propojeno chodbami. V průčelním dvoupatrovém křídle je umístěna kaple a správa porodnice, vnitřní dvorek za tímto křídlem byl z obou stran obklopen dvěma porodními trakty a posluchárnami, z nichž vybíhaly na obě strany tři patrové pavilony - lůžková oddělení.Dalším traktem byla kuchyň, strojovna a prádelna.

Porodnice měla 367 lůžek. Celý objekt byl rozdělen pomyslnou středovou osou na dvě části, ve východní měla být umístěna klinika lékařská, v západní klinika babická. Hned po otevření porodnice byla založena druhá porodnická klinika pro lékaře, a proto bylo nutno změnit vnitřní členění ústavu tak, aby pojalo nikoliv dvě, ale tři kliniky. A tak např. tajné oddělení se muselo spokojit pouze s jedním křídlem východního přízemí.
Takovéto architektonické řešení mělo jednu obrovskou výhodu. Pokud na jednom z oddělení vypukla infekce, mohlo být okamžitě uzavřeno, aniž by to narušilo celkový chod nemocnice.
Vlastní stavební realizace rozlehlého objektu byla provedena v letech 1867-1875 ve stylu severoněmecké gotické architektury.
Největší komplikace v průběhu stavby nastala proto, že v roce 1870 architekt Josef Hlávka částečně ochrnul a byl odkázán na pojízdné křeslo. Zásluhou častých konzultací právě s Josefem Hlávkou na jeho zámku v Lužanech dovedl stavbu do zdárného konce Čeňek Gregor (1848-1917).


Budova Zemské porodnice je vyjímečná tím, že zde bylo použito jako stavebního materiálu režných červených cihel, které nedostaly omítku. Výsledným dojmem je dnes pocit, jakoby sem budova byla přenesena z jiného prostředí, nejspíše z Anglie.

Červený dům, jak byl také Pražany nazýván , se stal vítaným útočištěm svobodných a opuštěných matek. Proto byl zde také tak zvaný nalezinec, kde mohly rodičky své mnohdy nechtěné potomky bez dalších možných potíží zanechat.

Zemská porodnice měla též zvláštní vchod, který vedl na tak zvané tajné oddělení. U toho čas od času zastavil kočár a bohatá dáma z lepší společnosti, s obličejem zahaleným závojem, se rychle spěchala zbavit plodu své mnohdy hříšné lásky.
Dítka, která se v Zemské porodnici narodila, byla křtěna v arkýřové kapli, částečně umístěné ve středním rizalitu hlavního průčelí. Ta byla zasvěcena sv. Kříži a patřila do farní osady u kostela sv Apolináře. Na zdejší faře také byla vedena matrika narozených.

Díky Národním Listům se zachovalo vědomí o prvém zde narozeném děcku. Ty přinesly 28.dubna 1875 stručnou zprávu: "Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu."

Platící rodičky si mohly vybrat ošetření v první, druhé a třetí třídě. Na pokojích třetí třídy byly umístěny i neplatící ženy. Jen ty směly být demonstrovány posluchačům lékařské fakulty. O rodičky zde pečovala jedna porodní bába, tři opatrovnice a kuchařka se služkou. K těžkým porodům byli voláni ranlékaři ze všeobecné nemocnice. Velkým nedostatkem ústavu byla skutečnost, že zde nebyla voda, kterou bylo nutno denně dovážet z novoměstských nádrží, v době sucha a v zimě často až z Vltavy.